Křehké lusky cukrového hrášku jsou k dostání vzácně a draze, mladé fazolky běžně jen mražené. Tyto zdravé pochoutky si však můžeme vypěstovat sami. A není třeba čekat na příští jaro…
Cukrový hrášek, vyšlechtěný speciálně pro konzumaci celých lusků, přinese úrodu velmi brzy, neboť sklízíme celé lusky s ještě drobnými semeny. Jsou výtečné jen tak, do salátu, nebo krátce orestované či podušené samotné i ve směsích. Zda se jedná o odrůdu typu cukrový či dřeňový hrách je na sáčku se semeny vždy uvedeno a je to údaj velmi důležitý. Lusky dřeňového hrášku nebudou nikdy tak křehké, jako lusky cukrové, které postrádají tuhou pergamenovou vrstvu. U hrachu dřeňového necháme semena vyrůst, ale ne ztvrdnout. Jsou bohatá na cukry a bílkoviny, na rozdíl od semen klasického hrachu setého, polního, bohatých na škroby. Jsou proto výtečná syrová nebo krátce podušená.
Jak zasít hrášek?
Hrášky můžeme přes noc namočit do vody, čímž urychlíme klíčení. Připravíme si kyprý záhonek bez kamenů a plevelů, a pokud máme zralý kompost, nasypeme na půdu 5 cm silnou vrstvu a lehce ji zahrábneme motyčkou. Zralý kompost má jemnou strukturu, tmavou barvu a voní – je důležité nepoužívat nedozrálý, ještě surový kompost, ktrerý sice svědčí půdě, ale může brzdit klíčení semen.
Semena sejeme do hloubky kolem 3-5 cm, kolem 3 cm od sebe a do řádku, nebo dvou řádků kolem budoucí opory. Hrášek se může plazit po zemi, ale oporu se vyplatí této popínavé rostlině poskytnout. Sama se svými úponky zachytí sítě nebo pletiva, zabere pak méně místa, bude se jí dařit a snadnější bude i sklizeň. Budoucí výška rostliny závisí na odrůdě, může být vysoká metr i dva. Hrášek můžeme vysít jako popínavou letničku i z okrasným trelážím. Nebo jednotlivým rostlinám připravit opory z proutí a provázků – protože se hrášek neumí šplhat po větvičce jako fazol, potřebuje oporu typu síť. A aby dobře klíčil, rostl, kvetl a plodil, vyžaduje dále dostatek vláhy – zvláště klíčící semena a mladé rostlinky nenecháme nikdy zaschnout.
Keříčky s barevnými lusky
Až do půli července můžeme vysévat také keříčkové fazolky pro sklizeň mladých lusků (Phaseolus vulgaris var. nanus), které plodí dříve, nežli popínavé odrůdy. Vybrat si můžeme z mnoha variet, tvarů i barev – pěkně vypadají lusky fialové či žluté a snáze se také sbírají – mezi bujnou zelení listů je snadno uvidíme. Sklízíme je včas, dokud je lze snadno rozlomit a jsou křehké a šťavnaté. Po krátkém povaření či podušení jsou vynikající, zdravou a dietní přílohou.
Pěstování fazolek
Fazolky sejeme do společné jamky po 2-5, do hloubky 2-3 cm. Svědčí jim kyprá půda – i když si jakožto luskoviny dovedou dusík ze vzduchu opatřit samy (díky spolupráci s nitrifikačními symbiotickými bakteriemi), start urychlí kvalitní vyzrálý kompost. Fazolky vyžadují dostatek vláhy nejen v době klíčení a růstu, ale i při nasazování květů a plodů. Vysokou oporu na rozdíl od pnoucích odrůd sice nepotřebují, ale lehké podepření, například v podobně malých větviček zapíchaných u keříků, jim prospěje. Výhodné je mulčování posečenou travičkou, a pokud se keříky mají tendenci vyvracet, nahrneme k nim trochu zeminy.