Toužíte pěstovat rostlinu s nevšedními květy? Pak se zkuste poohlédnout po krásce jménem Gloriosa rothschildiana. Čas od času se její květy objevují v květinářstvích, pro výsadbu je nejlépe koupit v jarních měsících hlízy. V létě se pak můžete těšit z nádherných květů, které připomínají barvou i tvarem plameny.
Asi před dvěma roky jsem prostřednictvím Receptáře sháněl informace o hlíznaté květině, kterou tehdy dostala moje dcera. Kromě mnoha informací od čtenářů jsem začal pátrat i v literatuře a dozvěděl jsem se, že se jmenuje Gloriosa rothschildiana a patří do rodu liliovitých. Do dnešního dne jsem nasbíral spoustu zkušeností, o které se mohu nyní se čtenáři podělit.
Její název je odvozen z latinského slova glorius, což znamená proslavený a vyjadřuje nádheru jejích květů. Existuje několik druhů, které pocházejí z Asie a z Afriky, ta kterou pěstuji já, je ze střední Afriky, konkrétně z Ugandy.
Rostlinu jsem se už také naučil pěstovat, takže mohu své zkušenosti předat dál. Zkusil jsem ji pěstovat volně venku, na balkoně i v bytě. Volně rostlá dosáhla výšky asi 1,5 metru, na balkoně dorostla přes dva metry a v bytě téměř tři metry. Ve všech třech prostředích vykvetla.
Protože tato rostlina pochází z Afriky, vyhovuje jí teplejší prostředí, a proto se jí náramně daří právě v bytě na světlém místě. Svědčí o tom i to, že právě v bytě poprvé vytvořila i tobolky se semeny.
Další zajímavostí pěstování je, že na podzim hlíza zatahuje, pak ji uskladníme v prostředí podobném jako u brambor. Na jaře klíčí podobně jako gladiola.
Rostlina je vlastně liána, takže potřebuje mít vždy nějaké vedení, na kterém se zachycuje úpony. Ale co má klady, mívá i zápory a tak na závěr musím ocitovat z článku RNDr. Jaroslava Klána, CSc., že „gloriosa je velmi jedovatá, obsahuje ocúnový jed, který ochrnuje centrální nervovou soustavu“.
Antonín Pravý, Nová Paka